Průvodce slavením Doby stvoření (zitlaudatosi.cz)
Souhrn o Době stvoření 2020 (ekologickakonverze.cz)
Společné prohlášení předsedů CEC a CCEE pro Dobu stvoření 2020 (cirkev.cz)
ENCYKLIKA LAUDATO SI‘ ke stažení (.pdf)
LAUDATO SI‘ stručný průvodce encyklikou (tiskové středisko ČBK)
LAUDATO SI‘ – encyklika papeže Františka (vdělávací cyklus Radia Proglas 37 dílů)
Video papeže Františka s pozváním ke slavení víkendu Laudato Si‘ (Vatican News – anglicky)
POSELSTVÍ PAPEŽE FRANTIŠKA K DOBĚ STVOŘENÍ 2020
Milostivé léto pro Zemi
„Tento padesátý rok prohlásíte svatým a vyhlásíte v zemi svobodu všem jejím obyvatelům. Bude to pro vás milostivé léto“ (Lv 25,10). Tato slova z třetí knihy Mojžíšovy uvozují poselství papeže Františka ke Světovému dni modliteb za péči o stvoření (1. září), který zahajuje ekumenickou iniciativu nazvanou Doba stvoření, vrcholící
4. října, na svátek sv. Františka z Assisi (více na laudatosi.farnostcheb.cz).
„V tomto období“, připomíná papež, „křesťané po celém světě obnovují víru v Boha – Stvořitele, sjednocují se v modlitbě za náš společný domov a spolupracují v konkrétních skutcích v péči o náš společný domov.“ Mottem pro letošní Dobu stvoření je „Milostivé léto pro Zemi“, které je podle Františka „posvátným časem k upamatování, návratu, odpočinku, nápravě a jásotu.“
1. Čas k upamatování
Podle papeže nás „milostivé léto především vybízí k upamatování na skutečnost, že konečným cílem stvoření je vstoupit do věčného Božího Šabbatu – dne odpočinku.“ Proto si máme opětovně uvědomit původní povolání veškerého tvorstva, jímž je život v pospolitosti, přebývání a rozkvět ve společenství lásky. „Existujeme jedině prostřednictvím vztahů, které vytváříme k Bohu, bratřím a sestrám jako členům společné rodiny a všemu stvoření, které obývá náš společný domov”, píše papež a cituje svoji encykliku Laudato si‘: „Všechno je ve vztahu, a my, všichni lidé, jsme sjednoceni jako bratři a sestry na podivuhodné pouti, spojeni láskou, kterou chová Bůh ke každému svému tvoru a která něžným citem pojí také nás k bratru slunci, sestře luně, sestře řece a matce zemi” (LS 92). „Milostivé léto je pak časem k upamatování se, ve kterém si uvědomujeme, že naše existence je ve své hloubce vztahová. Potřebujeme si stále připomínat, že ‚všechno je ve vzájemném vztahu a že autentická péče o náš vlastní život a o naše vztahy k přírodě jsou neoddělitelná od bratrství, spravedlnosti a věrnosti ve vztahu k druhým‘“ (LS 70).
2. Čas k návratu
„Milostivé léto je časem k návratu v postoji pokání“, pokračuje František. „Porušili jsme vazby našich vztahů se Stvořitelem, s našimi bližními a s ostatním stvořením.“ Milostivé léto je proto také časem návratu k Bohu, našemu milujícímu Stvořiteli, a k uzdravení pokřivených vztahů.
Podle papeže Františka „milostivé léto vyzývá mít ohled na naše bližní, zvláště na chudé a nejvíce zranitelné. Jsme povoláni abychom si znovu přivlastnili původní Boží plán stvoření jako společného dědictví, jako hostinu sdílenou se všemi bratřími a sestrami nikoli v nevyvážené soutěživosti, nýbrž v radostném společenství, založeném na vzájemné podpoře a ochraně. Milostivé léto je časem, kdy je třeba navracet svobodu utiskovaným a všem lidem porobeným různými formami moderního otroctví, včetně obchodování s lidmi a dětské práce.”
Papež pak říká, že potřebujeme více naslouchat samotné zemi, a pokračuje: „Jsme součástí vzájemně provázané sítě života, ne jejími pány. Narušení biodiverzity, stále častější klimatické katastrofy a nespravedlivý dopad současné pandemie na chudé a zranitelné: to vše jsou budíčky tváří v tvář bezuzdnému nenasytnému konzumu.“
„Zvláště v této Době stvoření naslouchejme tepu tohoto stvořeného světa, v němž se projevuje a sdílí Boží sláva, abychom v jeho kráse nalezli Pána veškerenstva a navrátili se k Němu“, povzbuzuje dále ve světle spisů sv. Bonaventury František. „Země, ze které jsme stvořeni, je místem modlitby a kontemplace… Schopnost úžasu a kontemplace je něčím, co se můžeme zvláštním způsobem učit zejména od našich bratří a sester z domorodých původních národů, které žijí v harmonii se zemí a jejím mnohotvárnými projevy života.“
3. Čas k odpočinku
Dnešní životní styl dohání člověka i planetu do krajního vyčerpání, a proto Bůh moudře Izraelitům doporučoval čas k odpočinku a regeneraci půdy v důsledku snížené spotřeby. Takovýto vyvážený a udržitelný životní styl bychom si měli osvojit také dnes, upozorňuje římský biskup s odkazem k probíhající pandemii: „Vzduch se pročistil, voda zprůzračněla, některé zvířecí druhy se navrátily do míst, odkud předtím vymizely. Pandemie nás přivedla na rozcestí. Nynější rozhodné chvíle je třeba využít k ukončení zbytečných a ničivých činností a k pěstování plodných hodnot, vazeb a projektů. Musíme přezkoumat své návyky týkající se užívání energií, spotřeby, dopravy a stravování. Musíme odstranit z našeho hospodářství vše nepodstatné a škodlivé.“
4. Čas k nápravě
„Milostivé léto je také časem, který opětovně nastoluje původní soulad stvoření a léčí podlomené mezilidské vztahy“, vysvětluje dále papež František a popisuje problematiku ekologického dluhu, zaviněného vytěžením přírodních zdrojů z jižních států planety a ukládáním odpadu v přírodním prostoru. „Nastal čas k restorativní (tj. obnovující) spravedlnosti“, prohlašuje František a opětovně apeluje na oddlužení nejchudších zemí, na které nejvíce doléhá zdravotní, sociální a hospodářská krize zapříčiněná koronavirem. Zároveň volá po účinném využití fondů, které již byly uvolněny na světové, regionální i národní úrovni, a záruce, že tyto investice budou sledovat sociální a ekologické cíle k užitku společného dobra.
„Rovněž Země si zasluhuje odčinění škod“, podotýká papež a s odvoláním na Pařížskou klimatickou úmluvu a s výhledem na konferenci COP 26 ve Skotsku vyzývá „všechny národy, aby přijaly přísnější národní závazky v oblasti redukce emisí“. Podobně v souvislosti se summitem COP 15 v Číně vyzývá papež k obnovení biodiverzity a zachování třetiny zemského povrchu jako chráněného biotopu.
Obojí jej pak logicky přivádí k sociálním otázkám: „Je nutné chránit domorodá společenství před těžebními společnostmi, zejména nadnárodními, které v méně rozvinutých zemích dělají to, co nemohou dělat v zemích, kde shromažďují svůj kapitál“ (srov. LS 51), podtrhuje papež a označuje takovéto jednání za „nový typ kolonialismu”. Nad činností těžebních společností by měla bdít národní i mezinárodní legislativa.
5. Čas k jásotu
Na závěr papež připomíná, že „biblická tradice nicméně znázorňuje milostivé léto také jako radostný čas, ohlašovaný zvukem fanfár, který se rozléhá celým světem“, byť tento jásot v posledních letech přehlušuje „nářek Země a jejích chudých“. Současně jsme ovšem svědky toho, jak „Duch svatý podněcuje jednotlivce i společenství ke společné práci na obnově společného domova a obraně jeho nejzranitelnějších obyvatel“.
Papež vypočítává iniciativy mladých lidí, domorodců, projekty integrální ekologie a ekumenickou spolupráci. To vše svědčí o opravdovém „milostivém létu pro Zemi“ a o skutečnosti, že „stav věcí se může změnit“ (LS 13).
Své poselství pak František uzavírá takto: „A tak se všichni radujme a jásejme, že náš milující Stvořitel udržuje naše pokorné snahy v péči o Zemi, která je také Božím domovem, kde se ‚Slovo stalo tělem a přebývalo mezi námi‘ (Jan 1,14) a která je neustále obnovována vyléváním Ducha svatého. ‚Sešli svého Ducha, Hospodine, a obnovíš tvářnost Země‘ (Ž 104,30).“
Podle cirkev.cz a vatican.va připravil Petr Hruška, FARNOST CHEB
